Pro každého majitele psa je setkání agresivním psem doslova noční můrou. Bohužel snad každý si touto situací prošel a musel řešit, jak se zachovat, aby uchránil zdraví svoje, svého psa nebo dokonce svého dítěte. Jsou to rozhodně pěkně horké chvilky, na které se jen tak nezapomíná. Jak se ale v takových případech zachovat? A existuje prevence proti napadení psem? Jsou to velice složité otázky, na které jsou ještě složitější odpovědi.
Typy agresivity
Abychom dokázali „pochopit“ agresivní chování psa, je dobré znát druhy a projevy agresivity. Pes může být agresivní vůči všemu – to znamená, že je schopen napadnout jak lidi, tak psy. Nebo se jeho agrese může projevovat výhradně proti lidem, takže napadá své majitele, jejich přátele nebo náhodné kolemjdoucí. Pokud pes projeví agresivní chování vůči dětem, tak se jedná o velmi vysokou hru a je nezbytný okamžitý a radikální zásah. Své agresivní chování může pes zaměřit jen na ostatní psy, takže buď se pere a napadá jakékoliv psy, nebo je zaujatý jen proti určité skupině jedinců. Teritoriální a majetnická agrese znamená, že pes až příliš důkladně hlídá své území a jeho reakce při této činnosti jsou neadekvátní.
Dalším důvodem agresivity mohou být určité okolnosti, situace nebo zkušenosti, kterými pes prošel v minulosti. To znamená, že pokud psa bil vousatý člověk, může pes agresivně reagovat na každého vousatého člověka, kterého potká. Samostatnou kapitolou je agresivita ze strachu.
Jak konfliktům předcházet
Tyto rady jsou dobré jak pro dospělé, tak především pro děti, u kterých je prevence tou nejlepší možností, jak snížit riziko psího útoku. Nejčastěji omílanou radou je nedráždit psa za plotem. Všichni to známe a pravděpodobně jsme byli u podobných situací přinejmenším přítomni. Pošťuchování psa klackem, házení po něm kamením, snaha ho křikem zastrašit. Když je pes za plotem, tak se v podstatě jen brání, co ale když se potká s dětmi mimo plot? A máme „krásnou“ modelovou situaci. Potom se mohou stát takové tragédie, jako potrhané dítě, které je znetvořené na celý život. Výsledkem je několik zkažených životů díky hloupé dětské hře.
Další velmi častou situací je vstup do prostoru hlídaného psem. Stačí hozený míč k sousedovi, pro který se děti chtějí sami dojít. Proč by ale měly zvonit u vrátek, když mohou rovnou přelézt plot, za kterým je ale pes. Pokud se na procházce s dětmi potkáme s volně pobíhajícím psem a je přítomen jeho majitel, není nic snazšího, než majitele psa poprosit, zda by si jej nepřivázal. Pro majitele psů by sice tento úkon měl být automatický, ale není to vždy pravidlem.
Setkání s agresivním psem
Jen málokdo z nás dokáže při setkání s volně pobíhajícím psem okamžitě reagovat na jeho mimiku. Proto by mělo vejít do povědomí lidí několik základních rad, jak se v takovém případě zachovat. Absolutní prioritou je zachování klidu a nepanikařit. Já vím, ono se dobře píše, ale když se na vás řítí sedmdesátikilová obluda, tak kdo by nepanikařil! Pokud je blízkosti volně pobíhajícího psa majitel, je třeba s ním vést řeč v klidu, nezvyšovat hlas, nedělat prudká gesta nebo třeba nemávat rukama. Rozhodně se nedoporučuje pokoušet se cizího psa „ulovit“ sám. Ono se tvrdí, že nejlepší obranou je útok, ale ne vždy je to pravdivé, v tomto případě je to až slabomyslné.
Pokud se dostaneme do kontaktu s volně pobíhajícím psem nikdy se mu nedíváme přímo do očí, tzn. nekomunikujeme s ním zrakem. Pokud už dojde ke kontaktu se psem a ten se agresivně projevuje, snažíme se ke psu postavit tak, abychom uchránili životně důležitá místa jako je dutina břišní, krk nebo obličej. Takže další rada je pomalu se ke psu postavit bokem a dál se již nehýbat. Pokud se nebudete hýbat, pes vás nebude považovat za kořist a neměl by na vás již dále útočit. Podmiňovací způsob je použit záměrně; neměl by, ale může.
Takto se lze chovat ke psovi, který je vám neznámý nebo je jasné, že nemá žádné sociální návyky. Pokud se dostanete do konfliktu ze psem, o kterém víte, že byl vychováván, tudíž má jakési sociální návyky, máte z poloviny vyhráno, neboť máte spoustu možností, jak případný útok odvrátit. V prvé řadě vám takový pes dá jasně najevo, že na vás chce zaútočit. Ať už vrčením, zježenou srstí, vyceněnými zuby nebo celkovým postojem těla. V té chvíli sklopte oči a snažte se dávat psovi tichým hlasem jednoduché povely, kterým by mohl rozumět. Rozhodně po něm neházejte klackem, nesnažte se ho zastrašit křikem nebo prudkými pohyby. U psa je totiž hranice mezi vztekem a strachem velice tenká.
Autor: Lenka Štěpařová
